Monotetické metody

Význam monotetických metod je hlavně historický. Jednou z nich, která se osvědčila, je asociační analýza (association analysis) používána v minulosti ke klasifikaci společenstev v ekologii. V současnosti se již nepoužívá, může ovšem dobře posloužit k vysvětlení principu divizivního shlukování.

Asociační analýza je použitelná pro binární kvalitativní data, v ekologii jde o data prezence a absence druhů. Soubor se dělí na dva shluky na základě jedné proměnné (prezence-absence jednoho tzv. kritického druhu) a tento proces se opakuje v několika cyklech. Proměnná, na základě které se soubor dělí na dva shluky, je maximálně asociovaná s ostatními proměnnými. Asociace mezi proměnnými je odhadována jako kvalitativní korelační koeficient, pro každou proměnnou je tak spočtena suma chí-kvadrát hodnot se všemi ostatními proměnnými. Proměnná s nevyšší hodnotou určuje dělení shluku na dva nové shluky. Jeden shluk tvoří skupina objektů (vzorky, odběry, nebo lokality), ve kterých je proměnná kódovaná jedničkou, druhý shluk je tvořen skupinou objektů, ve kterých je tato proměnná kódovaná nulou (Obr. 8). Tato proměnná je vyřazena z dalšího výpočtu a postup se opakuje pro každý z obou vytvořených shluků samostatně.

Metoda je citlivá na přítomnost vzácných druhů a nepřítomnost běžnějších druhů. Proto se již nepoužívá ve svojí původní formě. Z ekologické zkušenosti je zřejmé, že přítomnost a zvláště nepřítomnost určitého jediného druhu je velmi slabou indikací pro zařazení lokality nebo společenstva k určité skupině. Divizivní monotetické shlukování tedy není robustní.

Výhodou monotetické metody je jednoduchý klíč, který může být použit ke klasifikaci dalších objektů podle přítomnosti a nepřítomnosti druhů. Zřejmou nevýhodou metody je její monotetická povaha.

Obr. 8: Ukázka výsledku asociační analýzy. Binární klíč k identifikaci typů slanisk západního Irska podle přítomných rostlinných druhů (Ivemey-Cook, Proctor 1966 v [1]).