Typy klasifikátorů podle principu klasifikace

Podle principu klasifikace rozdělujeme klasifikační metody na:

• klasifikaci pomocí diskriminačních funkcí,
• klasifikaci pomocí vzdálenosti od etalonů klasifikačních tříd (neboli klasifikaci podle minimální vzdálenosti),
• klasifikaci pomocí hranic.

První typ klasifikace využívá výpočet tzv. diskriminačních funkcí, které určují míru příslušnosti objektu či subjektu k dané klasifikační třídě. Objekt či subjekt je zařazen do té klasifikační třídy, pro kterou má daná diskriminační funkce nejvyšší hodnotu. Do této skupiny klasifikačních metod patří například Bayesův klasifikátor.

Klasifikace podle minimální vzdálenosti je založena na výpočtu vzdáleností objektu či subjektu od etalonů klasifikačních tříd. Etalon klasifikační třídy je reprezentativní objekt či objekty třídy, přičemž počet etalonů dané klasifikační třídy může být různý – od jednoho vzorku (např. centroidu u klasifikace pomocí centroidové metody) až po úplný výčet všech objektů dané třídy (např. u klasifikace pomocí metody průměrné vazby).

Klasifikace pomocí hranic vyžaduje stanovení hranic (resp. hraničních ploch) oddělujících jednotlivé klasifikační třídy. Příkladem je Fisherova lineární diskriminace či metoda podpůrných vektorů.

Jak již bylo uvedeno výše, text těchto učebních materiálů je strukturován v souladu s tímto dělením klasifikačních metod, tedy podle principu klasifikace.