
Užití Laplaceovy transformace na řešení diferenciálních rovnic
Věta o obrazu derivace ukazuje výhody Laplaceovy transformace. Jestliže se předmět zderivuje, jeho Laplaceův obraz se vynásobí veličinou Operace derivování podle
v prostoru předmětu se převádí na algebraickou operaci násobení v prostoru obrazu. Diferenciální rovnice představuje vztah mezi předmětem a jeho derivacemi, přitom obraz předmětu pak musí splňovat jednodušší algebraickou rovnici, jejíž řešení je možné získat běžnými algebraickými úpravami. Laplaceova transformace tak převádí diferenciální rovnice nebo systémy na rovnice algebraické. Problémem však je získat k danému obrazu původní předmět. K tomu je třeba najít zpětnou Laplaceovu transformaci (inverzní trasformaci k Laplaceově). Jak bude vidět v následujícím textu, u lineárních diferenciálních rovnic vede řešení algebraické rovnice na obraz ve tvaru racionální lomené funkce, což dává tušit, že použijeme metodu rozkladu racionální lomené funkce na parciální zlomky, jejichž předměty jsou ve „slovníku“.
Nechť je dána lineární diferenciální rovnice -tého řádu s konstantními koeficienty
kde je hledaná funkce,
jsou konstanty a
je funkce, která je předmětem standardního typu. (V předchozí výukové jednotce týkající se lineárních diferenciálních rovnic jde o rovnici Lineární rovnice (25).)
Nechť navíc jsou daná reálná čísla. Hledejme funkci
která by diferenciální rovnici vyhovovala pro všechna
pro něž je
spojitá, a která by i se svými derivacemi až do řádu
včetně byla spojitá v otevřeném intervalu
a která by pro
vyhovovala
počátečním podmínkám
Je-li funkce
i se svými derivacemi spojitá v polouzavřeném intervalu
píšeme obvykle počáteční podmínky ve tvaru
Předpokládejme, že takové řešení existuje právě jedno. Označme Laplaceův obraz hledaného řešení
Podle věty o obrazu derivace:
|
|
Protože Laplaceova transformace je lineární operátor, platí pro obraz levé strany rovnice
|
Rovnají-li se dvě funkce, musí se rovnat i jejich Laplaceovy obrazy. Označíme-li tedy můžeme napsat
|
Tuto rovnici nazýváme obrazem diferenciální rovnice. Můžeme ji ještě přepsat ve tvaru
|
Z této algebraické rovnice můžeme vypočítat
Použijeme-li ještě stručnějšího označení (
je tedy mnohočlen právě
-tého stupně) a
( je tedy mnohočlen stupně nejvýše
), můžeme napsat
Tím jsme získali obraz řešení rovnice. Řešení původní rovnice tedy splňuje
Úlohu najít k dané funkci
obecně komplexní proměnné předmět
tak, aby
nazýváme zpětnou Laplaceovou transformací a píšeme
Při hledání předmětu k danému obrazu používáme pravidel transformace uvedených v části Základní vlastnosti Laplaceovy transformace. Je zřejmé, že zpětná Laplaceova transformace je také lineární operátor, platí tedy např. jestliže existují
potom
kde Tento vzorec lze rozšířit na libovolný konečný počet členů.
Podobně jestliže
potom
Obdobně lze při zpětné transformaci užít i ostatních dříve uvedených vět.
Příklad 3.1. Užití Laplaceovy transformace si ukážeme na příkladu oscilátoru, tentokrát buzeného vnější silou. Poprvé jsme se s harmonickým oscilátorem setkali v posledním příkladu první výukové jednotky. Nyní máme těleso o hmotnosti 1 kg je zavěšené na pružině, jejíž tuhost
je 100 Nm
Těleso začne po vychýlení z rovnovážné polohy kmitat. Po celou dobu kmitání působí na oscilátor vnější síla
Sestavíme příslušnou diferenciální rovnici a nalezneme řešení
za počátečních podmínek
a
Odpor prostředí a případné tření zanedbáváme. Oscilátory si můžeme přestavovat takto fyzikálně, je třeba si však uvědomit, že na obdobnou diferenciální rovnici vedou modely elektrických obvodů, s oscilátory se setkáváme např. při přenosu signálu se zpětnou vazbou, např. neuronem, v biochemických procesech v buňce a podobně. Tyto modely budou jistě složitější, některé si představíme v dalších výukových jednotkách, ale k jejich pochopení je důležité rozumět základním modelům oscilátoru.
Řešení. Neuvažujeme-li odpor prostředí a tření, je kmitání popsáno rovnicí
Dosazením za
![]()
a
ze zadání dostáváme příslušnou diferenciální rovnici
Laplaceovou transformací levé i pravé strany rovnice dostáváme
takže
A zpětnou transformací nakonec dostaneme řešení úlohy ve tvaru
Z tvaru funkce
jež je řešením úlohy, vidíme, že těleso zavěšené na pružině bude pokračovat v kmitavém pohybu a amplituda výchylky jeho pohybu s rostoucím časem poroste, což je dáno buzením vnější silou.
Příklad 3.2. Vyřešíme předchozí příklad za předpokladu, že pohyb je brzděn odporem prostředí a třením. Předpokládáme, že souhrnná hodnota součinitele odporu
těchto jevů byla experimentálně stanovena na 25.
Řešení. V případě, kdy uvažujeme vliv odporových sil, je kmitavý pohyb popsán rovnicí
Dosazením za
a
dostáváme
Laplaceovou transformací tedy dostáváme
takže
Každý ze sčítanců nyní rozložíme na parciální zlomky. Rozkladem prvního členu dostaneme
Dosazením
dostáváme
a dosazením
dostaneme
Nakonec porovnáme koeficienty u
a porovnáním koeficientů u
Rozkladem druhého členu dostáváme
Dosazením
dostaneme
a porovnáním koeficientů u
Rozkladem na parciální zlomky jsme nakonec dostali
Odtud zpětnou Laplaceovou transformací dostáváme řešení úlohy ve tvaru
Funkce
se limitně blíží nule pro
Z tvaru funkce
popisující kmitání tělesa lze tedy usoudit, že oproti předchozímu příkladu je pohyb vybuzený vnější silou brzděn odporem prostředí a třením. Vzhledem k členu
jenž je součástí řešení, bude pohyb tělesa směřovat ke kmitání s velmi nízkou amplitudou výchylky.
Příklad 3.3. Nyní si ukážeme, že také elektrický obvod může být popsán podobnou rovnicí. Uvažujme elektrický obvod, který je tvořen sériovým zapojením cívky o indukčnosti
a kondenzátoru o kapacitě
V takovém obvodě se náboj, proud a napětí mění harmonicky a říkáme, že obvod kmitá. Obvod je navíc podroben za pomoci vnějšího zdroje napětí vynuceným kmitům
které působí jen na počátku a pak ustanou. Toto ukážeme nalezením řešení příslušné diferenciální rovnice, tj. nalezneme řešení
za počátečních podmínek
a
Odpor drátů a součástek zapojených v obvodu zanedbáváme.
Řešení. Průchodem proudu a vzniká elektromagnetické pole, které na cívce indukuje napětí
pro které je tím větší, čím větší je změna proudu, přesněji
přičemž velikost proudu je dána změnou náboje
Na kondenzátoru zase musí platit lineární vztah mezi napětím a nábojem
Je zřejmé, že v sériovém obvodu bude pro napětí platit
dosazením tedy dostáváme
Kmity obvodu s nulovým odporem tedy popisuje rovnice
Dosazením za
a
ze zadání dostáváme příslušnou diferenciální rovnici
Funkci
lze zapsat pomocí Heavisideovy funkce
a posunuté Heavisideovy funkce
ve tvaru
Je-li totiž
funkce, která je nulová pro
a rovna jedné pro
pak funkce
je rovna nule pro
a rovna jedné pro
Z obrazu Heavisideovy funkce a věty Laplaceova transformace 2.10 pak plyneNyní použijeme Laplaceovu transformaci na diferenciální rovnici
tedy
První a třetí člen rozložíme na parciální zlomky. Rozkladem prvního členu dostáváme
Dosazením
dostaneme
Porovnáme koeficienty u
Porovnáním koeficientů u
je
a nakonec porovnáním u
dostáváme
Rozkladem třetího členu dostaneme
Dosazením
dostáváme
Porovnáme koeficienty u
a nakonec porovnáním u
je
Takže rozkladem na parciální zlomky jsme dostaliInverzní transformací dostáváme řešení úlohy pro
ve tvaru
což můžeme také zapsat ve tvaru
jejíž derivací je proud v obvodu