
Subvektory
K výpisu určité podmnožiny prvků vektoru můžeme použít hranatých závorek, [ ]. Obecně má pro vektor x tento příkaz tvar x[index], kde index je vektor jednoho z následujících tvarů:
1. |
Vektor přirozených čísel. Jedná se o vektor indexů, který nabývá hodnot z množiny {1, 2, ..., length(x)}.
> x <- 2:16 |
||||||||||||||||
2. |
Vektor záporných celých čísel. Vektorem záporných celých čísel index vymezujeme ty indexy vektoru x, jejichž odpovídající hodnoty nemají být vytištěny. Všechny prvky vektoru x, kromě těch specifikovaných vektorem index, jsou do výsledné podoby vypsány v jejich původním pořadí. Délka výsledného vektoru je length(x) - length(index). > x[-c(1:10)] vynechá prvních deset prvků vektoru [1] 12 13 14 15 16 > x[-tail(x, 10)] [1] 2 3 4 5 6 7 |
||||||||||||||||
3. |
Logický vektor. Prvky odpovídající hodnotám TRUE vektoru index jsou vypisovány, zatímco prvky odpovídající hodnotám FALSE jsou vynechány. Výsledný vektor je stejné délky jako počet hodnot TRUE vektoru index.
|
||||||||||||||||
4. |
Vektor znakových řetězců. Tento způsob může být použit pouze v případě, kdy prvky vektoru mají názvy. V tom případě může být vektor index použit stejným způsobem jako v případě přirozených čísel v odrážce 1, řetězce ve vektoru index odpovídají názvům prvků vektoru x.
> names(ovoce) každý prvek vektoru má opravdu svůj název
|
MATLAB používá pro výpis subvektorů kulatých závorek, pro nekladné argumenty vrací chybové hlášení. |
|