Základní ovládání

R je volně dostupný programovací jazyk a softwarové prostředí pro statistické výpočty a grafiku, který je možný provozovat na operačních systémech UNIX, Windows i MacOS. R je skutečně „jen“ programovací jazyk - žádné grafické rozhraní, které by se dalo ovládat myší, zde není. Pro grafické rozhraní (GUI) je potřeba vyzkoušet některé grafické nástavby (Poor Man's GUI, Rcommander, ...). Program lze získat z webových stránek projektu (www.r-project.org, [19]).

Po spuštění programu se objeví okno s konzolou (R console), ve kterém se dají spouštět funkce, vkládají se objekty, provádí se výpočty a zobrazují se i základní výstupy. Dále se můžeme setkat i s dalšími typy oken:

• okno nápovědy - volá se po zadání příkazu help()
• grafické okno - při spuštění grafické prezentace
• editor programu - zobrazíme ho v menu File New Script. Toto okno je určeno k tvorbě programů. (U delších zdrojových kódů je výhodné mít k dispozici editor s číslovanými řádky, kontrolu syntaxe R a závorek - jako freeware PSPad, www.pspad.com, nebo shareware WinEdt, www.winedt.cz)

To, že je konzole připravena k používání, symbolizuje prompt , za nímž následují jednotlivé příkazy. Pokud nezměníme základní nastavení, řádky, do nichž vepisujeme příkazy, jsou odlišeny červenou barvou. Výstupní řádek je psán modrým písmem, v případě hodnot začíná pořadovým číslem dané hodnoty. Příkaz v konzole spustíme klávesou ENTER. Takto provedený příkaz nelze opravit přímo, ale v již napsaných příkazech můžeme listovat pomocí kláves , jež umožňují pohyb v historii příkazů. Historii příkazů můžeme uložit v menu File Save History. Konzole se všemi příkazy může být uložena v menu File  Save to File ... .

Jednotlivé příkazy jsou vkládány na nový řádek, v případě více příkazů za sebou jsou navzájem oddělovány středníkem. Složitější příkazy, které mají být spuštěny bezprostředně po sobě, jsou seskupovány pomocí složených závorek. Každý příkaz je následován kulatými závorkami s argumenty v případě, že jsou požadovány. Argumenty lze uvádět ve stejném pořadí, v jakém byly definovány, nebo je možno je uvádět v libovolném pořadí ve tvaru nazev.argumentu=hodnota. Argumenty je často možné zkracovat (jestliže zkratka nemůže znamenat jiný argument), např. round(x, digits=2) má naprosto stejný význam jako round(x, d=2) (jedná se o funkci zaokrouhlení na 2 desetinná místa).

Příkazem   (popř. , ten se ovšem nedoporučuje) vložíme daný výraz do proměnné. K jejímu zobrazení musí být v konzole z příkazové řádky zavolán jeho název. Další možností je zadání celého příkazu do kulatých závorek.

> a <- 2

> a

[1] 2

> (a <- 2)

[1] 2

Pro neúplné příkazy se na následujícím řádku objeví prompt + , který dává možnost dodat chybějící část příkazu, a pokračuje dál ve čtení. 

> a <- (2+3}
+ ) * 5
[1] 25

Symbol # na příkazové řádce způsobí ignoraci zbytku řádky (komentář).

> a <- 2  # komentar
> a
[1] 2

Při zadávání názvu jednotlivých proměnných či objektů bychom měli dodržovat určitá pravidla. Názvy se mohou skládat z písmen (a-z, A-Z), číslic (0-9), tečky a podtržítka. Název musí začínat písmenem, nesmí začínat číslicí, tečka rovněž není doporučována. Matematické operátory (+, -, *, /), mezera a jiné další speciální znaky také nejsou povoleny. Chceme-li použít víceslovný název, rozdělení názvu na dvě části se provádí pomocí tečky (např. průměrnou výšku chlapců můžeme nazvat chlapci.prumer), popř. pomocí podtržítka (chlapci_prumer). Rovněž bychom se měli vyvarovat používání názvů vestavěných proměnných. R je case sensitive, tzn. rozlišuje malá a velká písmena.

> a <- 2
> a
[1] 2
> A
Error: object 'A' not found

Běžící program může být zastaven klávesou ESC ve Windows, CTRL + C v Linuxu. Konzoli můžeme vymazat klávesovou zkratkou CTRL + L nebo v menu Edit  Clear Console.

Pro ukončení programu se používá příkaz q().