Obecná pravidla pro příkazy
Na jednu řádku můžeme zadat několik příkazů oddělených čárkou nebo středníkem, který potlačuje výstup na obrazovku:
příkaz1, příkaz2, příkaz3, atd.,
přičemž za posledním příkazem na řádce čárka být nemusí. Pokud je příkaz příliš dlouhý, můžeme ukončit řádku třemi tečkami (...), příkaz pak pokračuje na další řádce.
Jednotlivé příkazy mohou být jednoduché příkazy MATLABu ( who, clear, dir), příkazy definující proměnné (A = [1 2; 3 4];), volání MATLABovských programů - tzv. skriptů, nebo volání MATLABovských funkcí. Toto volání má v obecném případě tvar:
[v1, v2, ... , vm] = nazev_funkce(p1, p2, ... , pn)
v1, ... , vm jsou výstupní parametry, p1, ... , pn jsou parametry vstupní. Pokud je výstupní parametr jen jeden, nemusí být uzavřen v hranatých závorkách. Funkce také nemusí mít žádné vstupní nebo výstupní parametry, také je možné zadávat různý počet vstupních nebo výstupních parametrů pro tutéž funkci.
| >> A = rand(3); >> s = size(A) s = 3 3 >> [x, y] = size(A) x = 3 y = 3 >> sl = size(A, 2) sl = 3 |
Vykřičník na začátku příkazu provede příkaz operačního systému, např. příkazem !netscape spustíme známý internetový prohlížeč.
