Pokusme se úvodem zamyslet nad pojmem „umělá inteligence“, který tvoří název této empirické vědy. Sousloví je složeno ze dvou slov „umělá“ a „inteligence“. Význam pojmu umělá můžeme snadno chápat jako „přiřazená strojům“, či strojově realizovaná. Pojem „stroj“ zde chápejme spíše v abstraktní rovině jako neživou entitu, model, kde způsob konkrétní implementace modelu není podstatný. Zdůrazňujeme tedy, že se jedná o umělou inteligenci, která se od inteligence přirozené liší. Kdo je ale přirozeně inteligentní? Jak měřit inteligenci? Jsou všichni lidé inteligentní? Jsou inteligentnější, než například společenstvo mravenců v pralese? A přežili by v pralese všichni lidé s vysokoškolským diplomem?

Definicí inteligence je celá řada. S ohledem na zaměření předmětu UI si můžeme uvést definici dle Wikipedie, která bude pro naše potřeby zcela dostačovat. „Inteligence (z lat. inter-legere, rozlišovat, poznávat, chápat) je rozumová schopnost řešit nově vzniklé obtížné situace; schopnost učit se ze zkušeností; schopnost přizpůsobit se; schopnost správného určení podstatných souvislostí a vztahů, pomocí nichž řešíme nové problémy a orientujeme se v nastalých situacích.“

Společné této a i většině dalších definicí inteligence je to, že inteligence je schopností, která umožňuje jejímu nositeli v definovaném, ale měnícím se okolí efektivně řešit daný okruh problémů. Okolí je zde tedy podstatné, inteligentní chování je vždy definované pouze vzhledem k (v) prostoru znalostí (proměných).

Jsou tedy zvířata inteligentní? Ve svém prostředí určitě ano, byť naučit psa hrát šachy může být poněkud obtížné. Zjednodušme si nyní shovívavě situaci a déle předpokládejme, že všichni lidé jsou do určité míry inteligentní. Člověka, jeho chování a usuzování tedy nafoukaně považujeme za etalon inteligence. Inteligence lidí je strukturovaná se zaměřením do jednotlivých oblastí, jako například inteligence verbální, sociální, matematická.

Inteligenci tedy budeme posuzovat vzhledem k rozsahu poznání, jak jej vnímají lidé. Inteligenci obvykle ztotožňujeme se schopností člověka řešit problémy v dané oblasti co možná nejlépe. Tyto schopnosti se snažíme kvantifikovat pomocí testů inteligence, nejznámější z nich je IQ test zavedený v roce 1912 Williamem Sternem.

Inteligenci tedy můžeme chápat jako schopnost usuzovat (přemýšlet) a jednat jako bystrý člověk.

K definici pojmu “umělá inteligence” si uveďme dvě následující, nejprve poněkud pesimistickou „umělá inteligence se zabývá tím, jak počítačově řešit úlohy, které dnes zatím zvládají lidé lépe“ (Rich, Knight, 1991).

A dále široce používanou definici Marka Minskyho z roku 1967 “umělá inteligence je věda o vytváření strojů nebo systémů, které budou při řešení určitého úkolu užívat takového postupu, který - kdyby ho dělal člověk - bychom považovali za projev jeho inteligence“, které se přidržíme.

vytvořil Institut biostatistiky a analýz Lékařské fakulty Masarykovy univerzity