Věková standardizace

Výpočet relativního přežití představuje adjustaci přežití na mortalitu spojenou s jinými příčinami úmrtí, ale sám o sobě ještě není zárukou standardizovaných referenčních hodnot přežití použitelných pro srovnávání různých populací. To platí zejména v případě, když se srovnávané populace pacientů výrazně liší věkovou strukturou a v případě onkologických pacientů také např. zastoupením klinických stadií. V případě, že se struktura srovnávaných populací pacientů liší, je nutné hodnoty přežití dále standardizovat podle dalších klíčových proměnných (např. podle věku a klinického stadia).

Věkově standardizovaný odhad relativního přežití v daném čase lze jednoduše vypočítat jako vážený průměr dílčích odhadů pro jednotlivé vybrané věkové kategorie:

kde je věkově standardizovaný odhad relativního přežití v čase , je relativní přežití -té věkové kategorie v čase a značí váhu -té věkové kategorie v rámci dané populace pacientů. Postupně můžeme přidávat i další proměnné, na něž chceme odhad relativního přežití standardizovat. Např. odhad relativního přežití standardizovaný na věk a stadium je také dán váženým průměrem dílčích odhadů jako

kde je odhad relativního přežití v čase standardizovaný na věk a klinické stadium, je relativní přežití -té věkové kategorie a -tého stadia v čase a značí váhu příslušné kategorie v rámci dané populace pacientů.

Definice věkových (případně i detailnějších) kategorií a jim příslušných vah je klíčovým bodem výpočtu standardizovaného relativního přežití, která vždy musí odpovídat účelu, pro něž jsou referenční hodnoty přežití stanovovány. Pro popisné účely lze použít jako váhy věkovou strukturu studované populace, která nejlépe odráží vliv jednotlivých věkových skupin na celkovou hodnotu přežití. V případě srovnávacích analýz více populací pacientů je však nutné pro věkovou standardizaci obou srovnávaných skupin použít stejné váhy, aby byla zajištěna srovnatelnost výsledků. Nevýhodou standardizace na více důležitých proměnných zároveň je její omezená aplikovatelnost v případech méně četných onemocnění, kde jednotlivé definované kategorie nemají dostatečnou četnost. Malá četnost a nestandardní cenzorování totiž mohou vést k nulovým odhadům pozorovaného přežití pro jednotlivé podskupiny pacientů, které mohou následně zkreslit výsledné odhady 5letého celkového a relativního přežití.