Odhad funkce přežití metodou úmrtnostních tabulek

Základní myšlenka odhadu funkce přežití pomocí metody úmrtnostních tabulek je stejná jako v případě Kaplanova-Meierova odhadu, opět vyjadřujeme odhad jako součin podmíněných pravděpodobností odpovídajících určitým časovým intervalům. Na rozdíl od Kaplanova-Meierova odhadu, kde byly časové intervaly určeny pozorovanými hodnotami časů přežití, v případě metody úmrtnostních tabulek pracujeme s předem definovanou sadou časových intervalů. Ty mohou být stanoveny libovolně, nicméně většinou logicky vycházejí z podmínek daných experimentem nebo studií. V populační analýze přežití onkologických pacientů se například nejčastěji používají jednoleté intervaly a zajímá nás většinou pětileté (5 intervalů) nebo desetileté (10 intervalů) přežití.

Vzhledem k tomu, že pracujeme s delšími časovými intervaly, nám pro odhad stačí pouze agregovaná data, tedy souhrnné údaje pro jednotlivé časové intervaly. Označme počet sledovaných událostí v jtém intervalu, kde dále označme počet subjektů v riziku výskytu sledované události na začátku intervalu  a nakonec označme počet subjektů s časem přežití cenzorovaným v průběhu jtého intervalu. Pravděpodobnost přežití jtého časového intervalu pak můžeme odhadnout pomocí výrazu

(3.12)

což vede k odhadu pravděpodobnosti přežití bez sledované události až do konce intervalu , , ve tvaru

(3.13)

Z uvedeného vztahu je vidět, že cenzorované časy přežití přímo ovlivňují výpočet odhadu funkce přežití a to tak, že v každém intervalu odečítáme od počtu vstupujících subjektů  polovinu počtu cenzorovaných subjektů. Tento postup předpokládá rovnoměrné cenzorování v průběhu celého intervalu, polovina z  subjektů je cenzorovaná v první polovině intervalu  a polovina z  subjektů je cenzorovaná v druhé polovině intervalu . Počet subjektů s událostí tak vztahujeme k počtu subjektů v riziku uprostřed intervalu .