Výpočet řešení modelu

Výpočet řešení implementovaného modelu (spustitelného programu) spočívá v jeho naplnění konkrétními vstupními daty a parametry, kde je třeba dbát správnost těchto vstupních dat a parametrů a provést jejich validaci (ověření), například z dostupných informačních zdrojů, a to včetně použitých jednotek jednotlivých veličin. Při výpočetně náročných úlohách je možno rozdělit výpočet na více menších méně výpočetně náročných úloh za účelem rychlejšího provedení výpočetního programu. Toho lze využít jen u výpočtů, jejichž algoritmus lze paralelizovat, tj. převést na paralelní verzi, kdy vzájemně nezávislé části výpočtu běží na počítači současně (v tomto případě je vždy vhodné provést kontrolu správnosti výpočtů na počítačích s různým počtem jader, také je vhodné výsledek výpočtu porovnat s výpočtem sériovým).

Výpočet lze distribuovat buď na úrovni operačního systému s přesměrováním komunikace na jiné členy počítačové sítě (klastru), nebo přímo v rámci programu, který se nainstaluje v podobě mnoha klientů na každý z počítačů tvořících klastr. Mezi typické výpočty, které je vhodné řešit distribuovaně, patří analýza velkého množství statistických dat, „zpětné inženýrství“ DNA, modelování struktury proteinů i výpočty jako generování fraktálů nebo zkoumání vesmírného vlnění, zda je v něm přítomen rádiový signál mimozemšťanů [3].