Identifikace modelu

Nejprve provedeme analýzu dostupných informací o zkoumaném systému a jejich zdrojů, viz obr. 1. Zjistíme, zda se jedná o systém, již řešený a lze využít jeho známý matematický model nebo zda se jedná o nový, dosud neznámý systém, kde lze použít buď upravený podobný matematický model, nebo vytvořit model nový.

S tím souvisí i volba typu modelu, zda bude spojitý nebo diskrétní, statický nebo dynamický, či dynamizovaný, deterministický nebo stochastický. Zda bude deskriptivní, nebo normativní [1]. Dále musíme rozhodnout, zda zkoumaný systém se bude modelovat jedním matematickým modelem nebo více modely a jak budou mezi sebou vzájemně propojeny (uspořádány).

Je nutno uvažovat celkové chování systému a stanovit jeho interakce s okolím. Pokud je systém (reálný objekt) příliš složitý, je třeba jej vymezit jak interně, tak v rámci jeho okolí a pro účely matematického modelu zjednodušit.

V rámci popisu systému se určí jeho prvky, vazby, vstupy a výstupy, procesy, stavy a funkce. Pak se provádí jejich zjednodušení, kdy nepodstatné oddělujeme od podstatného. Tato základní struktura modelovaného systému musí splňovat základní předpoklady o tom, jak systém funguje. Tyto zjednodušující předpoklady nemusí být vždy správné, což vyplyne z výsledků řešení modelu a jejich porovnání se skutečným chováním zkoumaného systému.