
Velikost populace a pravděpodobnost vyhynutí
V této části podáme návod na výpočet rozdělení pravděpodobnosti velikosti populace v -té generaci a spočítáme pravděpodobnost vyhynutí populace. K odvození budeme potřebovat aparát pravděpodobnostních vytvořujících funkcí diskrétních náhodných veličin. Uvedeme přitom jen definici a důležité vlastnosti.
Pravděpodobnostní vytvořující funkce
Pravděpodobnostní vytvořující funkce (probability generating function, pgf) náhodné veličiny nabývající nezáporných celých čísel je mocninná řada
definovaná jako
(9) |
kde je pravděpodobnostní funkce náhodné veličiny
. Pravděpodobnostní vytvořující funkce
se často užívá pro svůj stručnější popis rozdělení pravděpodobnosti náhodné veličiny
a pro jednoduchý tvar rozdělení pravděpodobnosti součtu nezávislých náhodných veličin. Mezi
a
je vzájemně jednoznačný vztah, rozdílná rozdělení pravděpodobnosti mají rozdílné vytvořující funkce, a naopak. Ze znalosti vytvořující funkce
náhodné veličiny
lze spočítat odpovídající pravděpodobnostní funkci
(10) |
kde značí
-tou derivaci
podle
v bodě
. V případě, že
je dána přímo ve tvaru polynomu, odpovídá koeficient u
-té mocniny
přímo pravděpodobnosti
.
Uvažujme dvě nezávislé náhodné veličiny nabývající nezáporných celých čísel, s vytvořující funkcí
a
s vytvořující funkcí
. Potom pravděpodobnostní vytvořující funkce součtu
je součinem obou vytvořujících funkcí,
(11) |
Podobný výsledek lze dokázat pro náhodný výběr, tedy pro vektor nsr náhodných veličin. Předpokládejme, že je náhodný výběr z rozdělení pravděpodobnosti s vytvořující funkcí
. Potom pravděpodobnostní vytvořující funkce součtu
je rovna
-té mocnině funkce
,
(12) |
Vytvořující funkce umožňuje i práci s náhodným součtem náhodných veličin. Nechť je náhodný výběr z rozdělení pravděpodobnosti s vytvořující funkcí
. Dále mějme náhodnou veličinu
nabývající nezáporných celých čísel, s vytvořující funkcí
, a nezávislou na veličinách
. Pravděpodobnostní vytvořující funkce náhodného součtu
je rovna složení vytvořujících funkcí
,
(13) |
Rozdělení pravděpodobnosti velikosti populace
Uvedené vlastnosti vytvořujících funkcí nyní použijeme k odvození rozdělení pravděpodobnosti velikosti Galtonova-Watsonova procesu. Označme pravděpodobnostní vytvořující funkci počtu potomků každého jedince v libovolné generaci ,
a pravděpodobnostní vytvořující funkci velikosti populace, , v
-té generaci
Podle podmínky (i) je v nulté generaci populace jen jeden jedinec, který má přímých potomků. Jedince v
-ní generaci proto rozdělme do
kohort podle toho, kdo z potomků jedince z nulté generace je jejich předkem. Označme počty jedinců v těchto kohortách
,
. Matematicky pak jednoznačnost rozdělení populace do kohort vyjádříme vztahem
(14) |
V každé kohortě je na počátku (v globální 1. generaci) právě jeden jedinec (potomek jedince z nulté generace) a populace v jednotlivých kohortách jsou nsr náhodné veličiny. Evoluce v každé kohortě je tedy popsána Galtonovýmdiscretionary-Watsonovým proces se stejnými parametry jako v globálním procesu, jen číslování generací je o jedničku menší, ()-ní globální generaci odpovídá
-tá generace v kohortách.
Podle výše zavedeného značení má vytvořující funkci
, každé z
má vytvořující funkci
a
má vytvořující funkci
. Vidíme, že
jsme v (14) vyjádřili jako náhodný součet. Použijeme (13) a dostáváme rekurentní vztah vytvořující funkce velikostí populace,
(15) |
vytvořující funkce velikosti populace nulté generace je rovna
(16) |
protože dle (i) je . Při praktickém výpočtu nejprve určíme vytvořující funkci
počtu potomků a podle (15) postupně dopočítáváme vytvořující funkce
velikostí populace jednotlivých generacích a odpovídající pravděpodobnostní funkce podle (10).
Pravděpodobnosti vyhynutí
Pokud , populace vymře v první generaci. Pokud
, populace nevymře nikdy. V ostatních případech populace vymře nejpozději v
-té generaci, pokud
. Lze ukázat, že pravděpodobnost, že populace někdy vymře, lze spočítat pomocí pravděpodobnostní vytvořující funkce počtu potomků,
(17) |
kde je kořen rovnice
v intervalu
. Zvídavý čtenář nalezne důkaz této velmi zajímavé vlastnosti v knize [2], kde je převzat z Fellerových prací.