Inteligentní stroje
Konstatovali jsme, že člověk je etalonem inteligence. Je třeba zde rozlišit dva pohledy na inteligenci. Jedním pohledem je, zda se nositel inteligence chová inteligentně. Posuzujeme tedy pouze vnější projevy daného subjektu při řešení konkrétních úloh. Disponuje ale daný subjekt vědomím a uvědomuje si současně své vnější inteligentní chování?
Co tedy očekáváme od inteligentních strojů? Jak člověk, tak stroj v reakci na definovaný problém nějak jedná navenek a toto jeho jednání je výsledkem jeho vnitřního usuzování. Jedná ale člověk racionálně? Většinou ano, ale zdaleka ne vždy. Často je pod vlivem emocí, stresu a ve vypjatých situacích se zdaleka nechová racionálně, ale jedná na základě svých pocitů, které mohou, ale nemusí vést na nejracionálnější řešení daného problému (například eliminace požáru, dopravní nehoda…).
Pokud mají být stroje inteligentní, chceme tedy stroje, které:
- Jednají jako lidé? (model jednání člověka)
- Jednají racionálně, tedy vykonávají „správné věci“ (ve smyslu nalezení nejlepšího řešení problému)?
- Usuzují jako lidé?(dospějí k řešení stejným postupem, jako lidé)
- Usuzují racionálně?(používají nejefektivnější algoritmus)
Toto nelze jednoznačně rozhodnout. V zásadě lze říci, že vnitřní usuzování „výpočetní proces“ lidí i strojů je dle bodů C problematické vyhodnotit. Je tedy otázkou, zda má uvedené členění vůbec smysl. Nikdo z nás nedokáže říci, jakým procesem vnitřního usuzování daný člověk dosáhl výsledku (opsal student řešení, či využil své znalosti?). V případě strojů bývá situace jednodušší, kdy jsme v řadě případů schopni hodnotit i vnitřní algoritmus, kterým stroj k vnějším výsledkům dospěl.
Nejpodstatnější kriterium hodnocení stroje z pohledu UI je ale bod B, kdy od inteligentních strojů očekáváme, že naleznou vždy racionální řešení daného problému (narozdíl od lidí). Současně bývá oprávněným požadavkem, byť již ne nejpodstatnějším, aby stroj současně využil co neefektivnější algoritmus ve smyslu bodu D. UI jako věda se obvykle snaží nacházet efektivní a racionální algoritmy, o takové se budeme snažit i my. Cílem tohoto předmětu je tedy seznámit se se základními algoritmy a modely, které umožňují strojům v omezené míře a omezeném prostoru problémů napodobovat racionální lidské chování, jednání, ideálně za pomoci co nejefektivnějších algoritmů. Implementují tedy slabou umělou inteligenci, jak je zmíněno v následujícím odstavci. Jinak řečeno algoritmy a modely pro konstrukci strojů, které se v definovaných situacích chovají jako racionální lidé.
