Element je základní jednotka struktury XML dokumentu. Má své jméno a obsah. Jméno je uzavřeno mezi symboly < a >, např. <jmeno_elementu>. Jménem elementu je ohraničen obsah elementu, mluvíme o otevíracím a uzavíracím tagu. Uzavírací tag se od otevíracího liší pouze lomítkem před jménem elementu. Jednoduchý element včetně obsahu vypadá takto:

<jmeno_elementu>obsah elementu</jmeno_elementu>

Element může být i prázdný, bez obsahu:

Zjednodušený zápis prázdného elementu vypadá takto:

Jméno elementu nesmí obsahovat mezery a musí začínat písmenem. Bez problémů je možné používat číslice a podtržítko. Znaky s diakritikou ve jménech elementu jsou sice standardem povoleny, nicméně doporučuje se jim vyhýbat stejně jako jiným nealfanumerickým znakům. Rozlišují se velká a malá písmena, <JMENO> je tedy odlišné od <jmeno>

Obsahem elementu může být libovolný text, pozor je třeba dávat jen na speciální znaky, které jsou uvedeny v tabulce 1.

Text obsahující větší množství vyhrazených znaků je možné bez nahrazování vložit do XML dokumentu jako CDATA blok. Pokud obsah elementu uvedeme mezi

"<![CDATA[" a " ]]>", budou zmíněné speciální znaky brány jako znaky standardní, bez speciálního významu. Do CDATA bloku je možné uvést cokoliv s výjimkou ukončovací sekvence "]]>". CDATA blok nám poslouží třeba v případě, kdy chceme přenášet zdrojový kód webové stránky v HTML.

Element může obsahovat zanořený další element, čímž vzniká charakteristická stromová struktura XML dokumentu.

<datum_vysetreni>2014-12-21</datum_vysetreni>

</vysetreni>

</pacient>

Možnosti zanoření jsou neomezené, platí však, že na nejvyšší úrovni může být jen jeden, tzv. kořenový (root) element. Zakázán je také překryv elementů. Následující zanoření tedy není povoleno

<lecba>

</vysetreni>

</lecba>

</pacient>

S uvedenou stromovou strukturou také souvisí termíny rodiče (parent), děti (children), sourozenci (siblings), potomci (descendants) a předci (ancestors), které jsou používané k vyjádření vzájemných vztahů mezi elementy. V uvedeném příkladu jsou elementy v následujících vztazích:

Tab. 2: - Vztahy mezi elementy v XML struktuře

	pacient	vysetreni	datum_vysetreni	vysledek
pacient	-	rodič/dítě	předek/potomek	předek/potomek
vysetreni		-	rodič/dítě	rodič/dítě
datum_vysetreni			-	sourozenci

Elementy mohou obsahovat tzv. atributy, které upřesňují informaci přenášenou v těle elementu. Atributy se zapisují do otevíracího tagu elementu, jejich hodnoty se uvádí v uvozovkách za znakem "=".

<nazev_elementu nazev_atributu="hodnota atributu">obsah elementu</nazev_elementu>

<delka_hospitalizace jednotky="dny">9</delka_hospitalizace>

V XML dokumentu je možné uvádět komentáře, které se při zpracování ignorují a slouží pouze k uvedení vysvětlivek. Komentáře musí být ohraničeny tímto způsobem:

Posledním prvkem, který se objevuje v XML dokumentech, jsou procesní instrukce (Processing instructions). Jak název napovídá, jde o instrukce, které říkají aplikaci, která dokument zpracovává, jak se zachovat. Procesní instrukce jsou uzavřeny mezi symboly <? a ?>. Každý XML dokument musí obsahovat na svém začátku tuto procesní instrukci:

<?xml version="1.0"?>

Často tato úvodní instrukce bývá doplněna o znakovou sadu, která je použita pro kódování znaků v dokumentu. Standardem je kódování UTF-8.

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8" ?>

vytvořil Institut biostatistiky a analýz Lékařské fakulty Masarykovy univerzity