Srovnatelnost

V úlohách, kde je naším cílem srovnání dvou a více skupin je nutné zajistit jejich vzájemnou srovnatelnost (comparability), neboť korektní výsledky lze získat pouze při srovnávání srovnatelného (tedy srovnávání jablek s jablky a ne jablek s hruškami). V nejpřísněji kontrolovaném medicínském výzkumu, klinických studiích, je srovnatelnost do značné míry (nikdy nelze říci, že stoprocentně) zajištěna pomocí tzv. randomizace (randomisation). U studií bez randomizace je nutné se tématu srovnatelnosti skupin věnovat, protože i malý nepoměr mezi srovnávanými skupinami, zvláště týká-li se veličiny spojené s výsledkem experimentu (např. věku), může vést ke zkreslení výsledků (tato problematika souvisí se zavádějícím faktorem – viz výše). Ve chvíli, kdy nemáme k dispozici randomizaci a víme, že naše skupiny nejsou v nějakém ohledu plně srovnatelné, je třeba použít metody adjustace, případně rozdělit soubor na podskupiny a srovnávat výsledky experimentu v rámci podskupin.

Význam srovnatelnosti sledovaných skupin lze demonstrovat příkladem, kdy uvažujeme vývoj pravděpodobnosti přežití dvou skupin pacientů s nádorem trávicího traktu. Řekněme, že skupiny jsou dány typem léčby, kterou pacienti podstoupili. Ve chvíli, kdy obě skupiny budou srovnatelné z hlediska všech charakteristik souvisejících s délkou přežití, můžeme říci, že pozorovaný rozdíl v přežití je zřejmě dán rozdílnou léčbou obou skupin. Pokud však obě skupiny srovnatelné nejsou, nelze jednoduše říci, že je pozorovaný rozdíl dán rozdílnou léčbou, neboť může být současně ovlivněn rozdílným zastoupením pohlaví, věkových kategorií nebo různou tíží onemocnění pacientů ve srovnávaných skupinách.